Jsem zpátky, mí milí. Země se zastavila a roztočila se v protisměru. Vše je stejné jako dřív, jen doufám, že sestřička Naidee už je starší a pochopí, že jsou věci, které se neřeší. Ještě stále mi vře v žilách krev, ještě stále se po nocích mísí s alkoholem. Přišel další podzim, voní hnilobou a první sníh má chuť i barvu spermatu. Chyběli jste mi! Mimochodem... nic moc nefunguje. Já vím. Dám to dohromady... Mám nějaké nové povídky. Marnomúza je abstraktní, a ty ostatní, ty se vám hodně NEBUDOU LÍBIT!:) Tu vánoční, co jsem Vám slíbila, dostanete až napřesrok. Nebyl čas. Ani chuť. - Smím zůstat? - Marnomúza - Zblázněná